Zpět

Osobnosti

(podle knihy TIŠNOVSKO s laskavým svolením autorů Karla Fice a Josefa Zacpala)

Hudba

Bím, Hynek

(5.3.1874 Lomnice nad Popelkou - 30.12.1958 Tišnov), učitel, sběratel lidových písní, sbormistr, žák Leoše Janáčka. Po letech působení na Slovensku a různých místech Moravy žil na odpočinku v Tišnově. Lidové písně sbíral zejména na Slovácku a za úctyhodné dílo, čítající přes 4000 zápisů, obdržel významné státní ocenění. Sám také komponoval a upravoval lidové písně.

Král Alois

(30.7.1877 Senetářov u Blanska - 27.2.1972 Tišnov), objevitel Demänovských jeskyní na Slovensku, čestný občan města Tišnova. Vystudoval učitelský ústav v Brně, jako učitel působil na moravsko-slovenském pomezí. Pod vlivem Leoše Janáčka tam sbíral lidové písně. Zaujaly ho také výzkumy prof. Absolona na dně propasti Macocha. Do Demänovské doliny ho přivedl zájem o Ledovou jeskyni už v roce 1913, teprve po první světové válce se však mohl věnovat podrobnějšímu průzkumu ponorné říčky Lúčky. Dne 3.8.1921 objevil dnes již světoznámou jeskyni. Po odchodu do penze se trvale usadil v Tišnově, kde žil až do smrti. Čestné občanství Tišnova mu bylo uděleno u příležitosti 90. narozenin v roce 1967 za celoživotní speleologickou činnost. Je pohřben na tišnovském hřbitově.

Nečesánek, Zdeněk

(nar. 1937), pochází z Nedvědice, houslový virtuos a koncertní mistr Brněnského estrádního orchestru, od sedmdesátých let v emigraci. Houslista, koncertní mistr filharmonického orchestru v Durbanu v Jihoafrické republice (od r. 1983).

Pavlíková, Marie

, provdaná Kleinbergová (nar. 23.1.1906 Tišnov), operetní a činoherní herečka, v letech 1927-1974 členka brněnského Národního divadla. Poctěna titulem zasloužilá umělkyně. V roce 1986 jí bylo uděleno čestné občanství města Tišnova.

Výtvarné umění

Formánek, Karel

(23.5.1907 Neštědice u Ústí nad Labem - 14.10.1992 Brno), malíř a grafik. Od roku 1920 žil v Tišnově. Řadu let působil jako učitel. Vytvořil mnoho akvarelů a dřevorytů, na nichž se projevil jako osobitý výtvarník. V kresbách zachytil různá tišnovská zákoutí a historické objekty. Byl také aktivním cvičitelem, organizátorem tělesné výchovy a turistiky.

Jambor, Josef

(29.10.1887 Pohledec - 17.9.1964 Tišnov), akademický malíř, čestný občan města Tišnova. Po absolvování reálky v Novém Městě na Moravě studoval na brněnské technice zeměměřičské inženýrství. V roce 1914 odešel na Akademii výtvarných umění. Později podnikl i studijní cesty do ciziny. Od roku 1931 se jeho trvalým domovem stal Tišnov a nejmilejší základnou umělecké práce domek na Blatinách. Jambor vyrostl ve velkého umělce, jehož doménou bylo realistické zobrazení Vysočiny. V roce 1962 byl oceněn titulem zasloužilý umělec, Tišnov mu čestné občanství udělil v r.1957. Obrazy z Jamborova odkazu městu Tišnovu jsou vystaveny v městské galerii, která je od roku 1966 umístěna v adaptovaném domě na Brněnské ul., kde umělec žil.

Krejčí, Karel, PhDr

(17.2.1893 Boskovice - 26.9.1972 Tišnov), profesor tišnovského gymnázia, ředitel Moravské galerie v Brně, amatérský malíř, jeden ze zakladatelů Podhoráckého muzea. V letech 1945-46 byl předsedou MNV v Tišnově. Autor několika prací z historie umění na Tišnovsku.

Lukášek, Alois

(12.10.1911 Zlatkov - 14.4.1984), akademický malíř, zasloužilý umělec. Působil v Nedvědici (učitel a ředitel školy), kde je i pochován. Maloval především Českomoravskou vysočinu a zátiší, vystavoval i v zahraničí.

Mach, Václav Hynek

(15. 2. 1882 - 24. 3. 1958 Štěpánovice), sochař, žák Stanislava Suchardy a Celdy Kloučka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a ateliéru Josefa Václava Myslbeka na Akademii výtvarných umění. Narodil se v Brně, jeho rodina však pochází z Hradčan u Tišnova. On sám prožil závěrečnou část života ve Štěpánovicích, kde dodnes bydlí jeho potomci.
Václav Hynek Mach patří k významným osobnostem moravského sochařství první poloviny 20. století. Jeho jméno je spjato zejména se sochařskou výzdobou brněnské meziválečné architektury, je autorem řady pomníků a pamětních desek na různých místech Čech a Moravy. Nezanedbatelnou část jeho díla zaujímá také volná plastika.
Pro město Tišnov vytvořil v roce 1938 Pomník padlých v první světové válce s pískovcovou sochou legionáře v nadživotní velikosti (pomník byl v době druhé světové války ukryt a odhalen až v roce 1946) a Pomník zemědělcům (1938) s reliéfem rozsévače a portrétem Antonína Švehly (za okupace odstraněno). Podle návrhu Václava Hynka Macha byl vytvořen také pomník obětem první světové války - Mrtvým tvůrcům - umístěný v areálu kláštera v Předklášteří u Tišnova (1924). Je také autorem výzdoby štítu mariánské kapličky původně umístěné v údolí řeky Loučky (1944), bronzové pamětní desky ruského legionáře Bronislava Hromka v Lomničce (1932) a reliéfního portrétu na pamětní desce spisovatele Josefa Uhra v Podolí (odhaleno až 1980). Plastikami vyzdobil také štít vlastní vily ve Štěpánovicích, v zahradě domu se nacházejí tři plastiky dětských postav a dvě ženské figury (Deméter a Probuzení jara - 1933).
Početný soubor sochařských prací umělce a rozsáhlá fotodokumentace jeho díla jsou umístěny v depozitářích Podhoráckého muzea v Předklášteří.

Matal, Bohumír

(13.1.1922 Brno - 7.7.1988), malíř, člen skupiny 42. Vystudoval Školu uměleckých řemesel, od počátku 70. let žil v Prudké, je pohřben v Lomnici u Tišnova. Matalovo dílo je zastoupeno v Národní galerii a v jiných sbírkách, je uváděn v lexikonu evropského moderního umění. V dobách tzv. normalizace byla veřejná prezentace Matalovy tvorby umožňována jen zřídka.

Ranná, Zdeňka

(17.5.1919 Vohančice - 4.5.1990), talentovaná malířka , choť akad. malíře Emanuela Ranného. I když malířství nestudovala, vytvořila řadu pozoruhodných zátiší, figurálních maleb a krajin.

Ranný, Emanuel

(nar. 29.12.1913 Čuprija v Srbsku), akademický malíř a grafik, pochází ze selského rodu ze Štěpánovic u Tišnova, kde po celý život žije. Absolvoval ŠUŘ v Brně jako žák Petra Dillingera a AVU v Praze, kde ho učil František T. Šimon. Působil jako učitel figurálního kreslení. Zejména jeho grafika dosáhla vysoké umělecké úrovně a je srovnatelná v evropském měřítku.

Ranný, Michal

(30.7.1946 - 6.2.1981 Praha), akad. malíř, syn Zdeňky a Emanuala Ranných. Vystudoval AVU v Praze, kde byl žákem prof. Jiroudka. Abslovoval několik zahraničních studijních cest, poprvé vystavoval v roce 1972 v Brně. Jeho díla jsou zastoupena v Národní galerii v Praze a v řadě galerií v dalších městech.

Vala, Bedřich

(6.3.1909 Nedvědice - 19.9.1983 Tišnov), učitel, malíř. Patřil k nejvýraznějším výtvarníkům Tišnovska. Byl členem spolku Aleš v Brně.

Literatura

Karas, Josef František

(4.12.1876 Tišnov - 19.2.1931 Dluhonice u Přerova), spisovatel a publicista, autor četných historických románů a dramatických děl, prozaik píšící i pro mládež, básník a fejetonista. Jeho dílo je neobyčejně rozsáhlé, tematicky čerpal z moravské historie od 9. až do 19. století. Volil zejména náměty z Valašska, z Ostravska a z okolí Brna. V beletrii ze současnosti, odehrávající se hlavně na Tišnovsku a v Brně, využil i vlastní prožitky.

Komárková, Božena

(28. 1. 1903 Tišnov - 27. 1. 1997 Brno), významná filozofka protestantské orientace. Po absolvování Filozofické fakulty Masarykovy university v Brně (1929) působila jako středoškolská profesorka. Od r. 1940 do konce války byla vězněna pro účast v odbojové organizaci Obrana národa. Po komunistickém puči v r. 1948 nesměla učit. Během 50. a 60. let se účastnila života Českobratrské církve evangelické, je spoluautorkou Zásad českobratrské církve evangelické (1968). V r. 1976 podepsala Chartu 77, přispívala do filozofického sborníku Reflexe, redigovaného L. Hejdánkem. Ve svých dílech se zabývá historií evropského filozofického a právního myšlení.
Hlavní díla: Obec Platonova a Augustinova (1947), Lidská práva ve filosofii 19. stol. (1949), Původ a význam lidských práv (1992), Přátelství mnohých (1997), O svobodu svědomí (1998), Ve světě a ne ze světa (1998).

Pammrová, Anna

(27. 6. 1860 Jinošov - 19. 9. 1945 Žďárec u Tišnova), teosofická myslitelka a esejistka, osobitá představitelka feminismu. Po rozpadu svého nešťastného manželství se uchýlila do lesní samoty ve Žďárci u Tišnova, kde pak žila téměř v poustevnickém odloučení. Odmítala soudobou morálku, umožňující podle ní zotročení ženy mužem, zastávala důsledně feministické postoje a proti civilizaci důsledně stavěla svéráznou přírodní filozofii. Své názory formulovala v řadě časopisecky publikovaných úvah a v knihách Alfa (1917), O mateřství a pramateřství (1919), Cestou k zářnému cíli (1925), Zápisky nečitelné (1936), psala též formálně neumělé verše Zrcadlo duše (1945) a překládala z francouzštiny a němčiny (např. dílo T. Lessinga). Ucelený autobiografický román z dětství Pammrové nazvaný AntiEva se dočkal svého prvního knižního vydání v r. 2002. Dlouholetá přítelkyně básníka Otakara Březiny, s nímž si dopisovala a na jehož duchovní vývoj měla výrazný vliv.

Sedlák, Bohuš

(1.1.1880 Tišnov - 18.7.1957 Tišnov), knihovník a kulturní pracovník v Tišnově. Jeho zásluhou vznikly srdečné vztahy k našemu městu ze strany významných kulturních osobností (Jiří Mahen, Eduard Valenta, Rudolf Těsnohlídek a další). Dlouhá léta redigoval regionální týdeník Náš kraj a přispíval do řady novin. Je autorem knížky V závětří Květnice (Blansko 1948).

Uher, Josef

(14.11.1880 Podolí - 8.12.1908 Brno), spisovatel. Pocházel z chudé tkalcovské rodiny. Po vychození tišnovské měšťanky vystudoval učitelský ústav v Brně. Působil na několika místech na Brněnsku. Z nedokončeného díla, prokazujícího mimořádný talent, jsou nejznámější Kapitoly o lidech kočovných (1905), Má cesta (1907) a Dětství a jiné povídky (1909). Převážně publikoval časopisecky. Souhrnně jeho práce pod titulem Dílo (Praha 1954) vydal M. Hýsek. V několika povídkách Uher mistrně charakterizoval Tišnovsko devadesátých let. Zaměřením svých povídek byl přirovnán k Maximu Gorkému.

Historie

Češka, Josef, PhDr., DrSc

(4.4.1923 Kuřim -), od r. 1968 profesor starověkých dějin na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde působil v letech 1949 - 1988. Absolvent tišnovského gymnázia.

Hájek, Jan

(26.11.1915 Tišnov - 8.2.1995 Brno), archivář Okresního archívu Tišnov, pracovník Podhoráckého muzea. Ač byl laikem, patři mezi nejlepší znalce tišnovské historie. Publikoval řadu popularizačních článků o tišnovské minulosti v regionálních časopisech, zejména v Tišnovsku. Samostatně vydal Čtení o starém Tišnově (1986) a Ze starého Tišnova (1992).

Šílený, Tomáš

(1856 Kolence u Třeboně - 8.4.1945 Tišnov), klasický filolog, profesor gymnázia v Brně, autor učebnic a knih o antice, zejména o umění. Na odpočinku žil v Tišnově a jako penzista zde čtyři roky (1920 - 1924) řídil nově založené reformní reálné gymnázium.

Válka, Josef, PhDr., CSc

(nar. 13.7.1929 Podolí), historik, profesor Masarykovy univerzity v Brně. Je autorem Dějin Moravy (I. díl vyšel v roce 1991) a řady dalších publikací a příspěvkům k dějinám středověku.

Divadlo

Kvapil, Jaroslav

(25.9.1868 Chudenice u Klatov - 10.1.1950 Praha), režisér, dramatik, básník, šéf činohry Národního divadla v Praze, národní umělec. Za druhé světové války se ukrýval v Tišnově, kde zejména o prázdninách často pobýval. Čestný občan města Tišnova.

Wasserbauer, Miloš

(14.6.1907 Svatoslav - 17.8.1970 Tišnov), zasloužilý umělec, režisér brněnské opery, profesor Janáčkovy akademie muzických umění. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity, ale již od r. 1937 se věnoval režii u tehdejšího Zemského divadla v Brně. Kratší dobu působil v Ostravě a sedm let byl členem Slovenského národního divadla v Bratislavě. Nastudoval Janáčkovu Lišku Bystroušku, jíž byl zahájen provoz nového divadla v Brně v r. 1965.

Pavlíková, Marie

- operetní a činoherní herečka

Tělovýchova

Drbal, Josef, JUDr.

(4.12.1867 - 14.11.1945), tišnovský advokát proslulý jako organizátor kulturního a národního života v Tišnově. Zasloužil se o znovuobnovení činnosti tišnovského Sokola v roce 1892 a patřil mezi jeho přední činitele.

Formánek, Karel

- cvičitel, organizátor TV a turistiky

Habrovec, Miroš

(9.8.1919 Kuřim - 5.10.1944), žil v Tišnově. Po maturitě na tišnovském gymnáziu studoval techniku v Brně, byl uznáván jako vůdce sokolské mládeže v Tišnově. Zapojil se do ilegální protifašistické činnosti. Při zatýkání v Tišnově postřelen gestapem, zemřel po převozu do nemocnice na Žlutém kopci v Brně.

Vetešník, Ladislav

(2.6.1857 Jizerní Vtelno u Mladé Boleslavi - 7.11.1949 Tišnov), řídící učitel v Osikách, na odpočinku v Tišnově. Vynikl jako hráč a propagátor šachů. Věnoval se kompozičnímu šachu a jeho práce jsou v odborných kruzích hodnoceny stále vysoko. Jeho synové Josef (zem. 28.2.1945 jako 23letý) a Ladislav (zem.10.3.1945 jako 20letý) byli za odbojovou činnost umučeni v koncentračním táboře ve Flossenburgu.

Politika

Dvořáček, Jan Konrád, JUDr.

(27.2.1808 Tišnov - 31.3.1865 Vídeň), advokát a politický činitel. Byl suplentem soudního řádu tereziánské akademie a prokurátorem národa slovanského na vídeňské univerzitě, patři mezi přední činitele Jednoty česko-moravsko-slezské ve Vídni. Vystupoval jako obhájce práv českého národa, byl mecenášem škol, různých ústavů a kostelů.

Fruhwirt, Petr, MUDr.

(27.6.1902 Mikulovice u Znojma - 2.12.1966), tišnovský lékař, který výrazně pomáhal účastníkům protinacistického odboje a partyzánům. Za ošetření raněných protikomunistických odbojářů byl odsouzen "za velezradu" k 11letému žaláři a vězněn v letech 1952 - 1958.

Habrovec, Miroš

(9.8.1919 Kuřim - 5.10.1944), žil v Tišnově. Po maturitě na tišnovském gymnáziu studoval techniku v Brně, byl uznáván jako vůdce sokolské mládeže v Tišnově. Zapojil se do ilegální protifašistické činnosti. Při zatýkání v Tišnově postřelen gestapem, zemřel po převozu do nemocnice na Žlutém kopci v Brně.

Halouzka, František, Václav

(4.6.1889 Lomnička - 4.10.1942 Wroclaw), mistr houslařský, sociálně demokratický, později komunistický činitel, účastník protifašistického odboje, člen ilegálního vedení KSČ okresu Tišnov. Zahynul v nacistické káznici.

Komárková, Božena

(28. 1. 1903 Tišnov - 27. 1. 1997 Brno), významná filozofka protestantské orientace. Po absolvování Filozofické fakulty Masarykovy university v Brně (1929) působila jako středoškolská profesorka. Od r. 1940 do konce války byla vězněna pro účast v odbojové organizaci Obrana národa. Po komunistickém puči v r. 1948 nesměla učit. Během 50. a 60. let se účastnila života Českobratrské církve evangelické, je spoluautorkou Zásad českobratrské církve evangelické (1968). V r. 1976 podepsala Chartu 77, přispívala do filozofického sborníku Reflexe, redigovaného L. Hejdánkem. Ve svých dílech se zabývá historií evropského filozofického a právního myšlení.
Hlavní díla: Obec Platonova a Augustinova (1947), Lidská práva ve filosofii 19. stol. (1949), Původ a význam lidských práv (1992), Přátelství mnohých (1997), O svobodu svědomí (1998), Ve světě a ne ze světa (1998).

Müller, František

(27.2.1847 - 8.1.1909 Tišnov), majitel koželužny, starosta města Tišnova v letech 1893-1909. Ve volbách do rakouské říšské rady v roce 1897 neuspěl proti Josefu Hybešovi.

Řezáč, Alois

(15.6.1873 - 4.4.1936 Tišnov), továrník. Jako starosta města Tišnova v letech 1914-1936 se výrazně zasloužil o jeho rozvoj.

Šimon z Tišnova

(narozen po roce 1370 - zem. po r. 1428), teolog, mistr pražské univerzity. Patřil k reformní skupině sdružující se kolem M. Jana Husa, později se s husitstvím rozešel a ve svých traktátech je kritizoval.

Škrabálková, Božena

(12.1.1923 Modřice u Brna - 11.4.1945 Mauthausen), za účast v odboji (jako zaměstnankyně pracovního úřadu v Tišnově pomáhala protifašistickému odboji, především členům III. čs. úderné roty) byla umučena v nacistické káznici. In memoriam jí byl v r. 1947 udělen Čs. válečný kříž 1939.

Přírodověda a lékařství

Fruhwirt, Petr, MUDr.

(27.6.1902 Mikulovice u Znojma - 2.12.1966), tišnovský lékař, který výrazně pomáhal účastníkům protinacistického odboje a partyzánům. Za ošetření raněných protikomunistických odbojářů byl odsouzen "za velezradu" k 11letému žaláři a vězněn v letech 1952 - 1958.

Kuthan, František, MUDr.

(2.3.1862 Krahulov - 15.1.1944 Tišnov), lékař, žák a následník Thomayerův, Kukulův a Katholického. Užíval nové vodoléčebné metody v souladu s přírodním léčením. Zakladatel a majitel Kuthanova sanatoria v Tišnově.

Král Alois

(30.7.1877 Senetářov u Blanska - 27.2.1972 Tišnov), objevitel Demänovských jeskyní na Slovensku, čestný občan města Tišnova. Vystudoval učitelský ústav v Brně, jako učitel působil na moravsko-slovenském pomezí. Pod vlivem Leoše Janáčka tam sbíral lidové písně. Zaujaly ho také výzkumy prof. Absolona na dně propasti Macocha. Do Demänovské doliny ho přivedl zájem o Ledovou jeskyni už v roce 1913, teprve po první světové válce se však mohl věnovat podrobnějšímu průzkumu ponorné říčky Lúčky. Dne 3.8.1921 objevil dnes již světoznámou jeskyni. Po odchodu do penze se trvale usadil v Tišnově, kde žil až do smrti. Čestné občanství Tišnova mu bylo uděleno u příležitosti 90. narozenin v roce 1967 za celoživotní speleologickou činnost. Je pohřben na tišnovském hřbitově.

Mrkos, Antonín, doc., RNDr., CSc.

(27.1.1918 Střemchoví - 29.5.1996 Praha), astronom, ředitel hvězdárny na Kleti na Českokrumlovsku. Účastník dvou výzkumných expedic v Antarktidě. Objevitel 12 komet.

Procházka, Josef Vladimír

(25.9.1862 Tišnov - 29.10.1913 Tišnov), vynikající geolog a paleontolog. Působil ve Vídni a v Praze. Je autorem četných původních prací, mj. napsal Geologický nástin Tišnovska (Brno 1893), předmětem jeho studia byl hlavně miocén na Moravě. Psal též učebnice a překlady. Po dosažení doktorátu technických věd se v roce 1911 stal kustodem Moravského zemského muzea.

Šmarda, Jan, doc., RNDr.

(27.12.1904 Třebíč - 7.12.1968 Brno), botanik. Po absolvování učitelského ústavu nastoupil v r. 1928 jako učitel do Tišnova. O Květnici vydal v r. 1930 studii, jež vyšla v ostravském přírodovědném sborníku. Po vystudování Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity získal v r. 1938 doktorát přírodních věd. Po válce se stal ředitelem Moravského zemského muzea v Brně a o něco později přešel na Masarykovu univerzitu jako vedoucí katedry botaniky. V r. 1962 se stal pracovníkem pozdějšího Geografického ústavu ČSAV, kde působil až do své smrti. Jeho vědecký zájem se upíral hlavně na teplomilnou flóru. Své výzkumy hojně publikoval. Za svého tišnovského působení napsal cennou brožuru Tišnovsko - vlastivědné poměry okresu, která vyšla v r. 1936. Je jedním ze zakladatelů Podhoráckého muzea a prvním kustodem jeho přírodovědných sbírek. Ze Šmardova podnětu byla Květnice v r. 1950 prohlášena přírodní rezervací.

Taufer, Jan

, MVDr. (31.7.1869 - 5.11.1940), spoluzakladatel a profesor Vysoké školy zemědělské v Brně. Jako začínající zvěrolékař vydával v Tišnově od r. 1894 měsíčník Zvěrolékařské rozhledy (později přejmenované na Český časopis zvěrolékařský). Je pohřben v Tišnově.