Zpět

Na úsvitu dějin

D ávno před založením kláštera Porta coeli byl Tišnov vsí, kterou tvořilo několik chaloupek choulících se v závětří hory Květnice. Stály podél cesty, která již od pradávna sloužila kupcům, poslům a dalším pocestným směřujícím z Moravy přes Tišnov povodím řeky Svratky k pozdějšímu Žďáru a odtud přes Vojnův Městec, Chotěboř a Libici ku Praze. Byla to tzv. cesta libická.

Ve 12. a počátkem 13. století byl Tišnov v držení markrabat moravských. Již tehdy byl vybudován dvorec zvaný Věž, který roku 1491 byl i s krčmou - nyní Humpolkou - a dvěma podsedky přikoupen ke zboží kláštera Porta coeli.

Roku 1233 založila královna Konstancie, vdova po českém králi Přemyslu Otakarovi I., u trhové vsi Tusnovic ženský cisterciácký klášter. Syn její Přemysl, tehdy markrabě moravský, daroval své matce potřebné pozemky k založení kláštera. Po blíže soutoku kdysi zlatonosného potoka Besénku a jeho divoké sestry Loučky s řekou Svratkou, dříve zvanou Švarcovou, při úpatí bájemi opředené hory Květnice byl v roce 1239 dobudován raně gotický klášter, důstojný české královny, Porta coeli - Brána nebes.

Po založení kláštera stal se Tišnov hospodářským centrem bohatého klášterského panství, v jehož majetku se postupně vystřídalo 82 měst, městeček, vsí, mezi nimi např. Jihlava, Krnov ve Slezsku, Boleráz na Slovensku aj. Centrem klášterního majetku, který se zvětšoval výsadami a dary panovníků, se stal Tišnov, obdařený privilegii a spravovaný městským rychtářem. V dochovaných listinách je Tišnov uváděn někdy jako město, jindy jako městečko.

Čilému ruchu novější doby nestačily již chalupy kolem klikatící se obchodní stezky. Nebylo místa pro četné trhy. Původní průjezdní ulice se rozšířila uprostřed v malý neboli obilní rynk, který pak vytvořil z jedné ulice dvě - Brněnskou a Klášterskou. Městečko si postavilo radní dům - "radhous" - a stanovilo dny "popravní" čili úřední. Nové grunty kolem radnice pak vytvářejí horní neboli koňský rynk a později i spodní část Kukýrny. Do horní části rynku ústily z polí ulička Dubova, později Linhartova, nazvaná podle majitelů gruntů (nyní ulice Gottwaldova a Riegrova), a ulička nad masnými krámy, později nazývaná Dvořáčkova. Z východní strany horního rynku vedla ulička k faře a ke kostelu, kde sídlil plebán již před založením kláštera, a ke špitálu, který stával do roku 1898 v místech parčíku u kostela. Ulička potom pokračovala dále do polí.

V druhé polovici 14. století prodloužili hrnčíři a bečváři ulici Brněnskou a Klášterskou. Kolem 15. století měly již téměř všechny tišnovské grunty "vejsadní" právo vaření piva a pálení žitného vína na žitnou čili režnou kořalku. U mlýnského náhonu se usadili ševci a jircháři a založili ulici Ševcovskou, koncem 18. století zvanou Jirchařskou. Soukeníci a kramáři osadili ulici nad masnými krámy a tkalci a jiní drobní řemeslníci se zabydleli na Kukýrně a u náhonu ke mlýnu prostřednímu, tj. Korábovu, podle něhož je tato část města pojmenována.

Již od pradávna stávalo několik podsedků poblíž dvorce Věže, které pak s grunty později přistavěnými vytvořily ulici Žabskou, později nazvanou Cáhlovskou, vedoucí k Červenému mlýnu.

V půdoryse byl tento starodávný Tišnov zachován bez větších změn až do nedávna - do padesátých let 20.století.